Před dvanácti měsíci se na soustředění ve Španělsku seznamoval se sparťanským mužstvem. V té době patrně jen trenéři Sparty tušili, že Gambrinus ligu na jaře slovenský záložník Juraj Kucka bez nadsázky oslní. Nikdo ho příliš neznal, fanoušci však během několika jarních kol pochopili, že tohle bude skutečná posila.

Po výborném jaru, během nějž jsi příjemně překvapil nejednoho fanouška Sparty, jsi prožil tak trochu nešťastný podzim lemovaný zraněními. Jak se cítíš nyní?

Musím to zaklepat, ale všechno je, zdá se, v pořádku. Na soustředění ve Špindlerově Mlýně mě sem tam něco pobolívalo, to byl ale spíš důsledek velké únavy. Na horách to bylo celkem tvrdé, zároveň to však byl pro moje tělo test, v němž jsem obstál. Věřím, že zdraví vydrží a já budu co nejvíc na trávníku.

Od neděle si konečně užíváte tréninky na přírodním trávníku. Je to oproti umělé trávě ve strahovské hale velká změna?

Obrovská. Umělka má sice tu výhodu, že si na ní dobře přihraješ, balón neskáče přes drny. Dá se na ní hrát rychlý a myslím, že i pohledný fotbal plný přihrávek. Na druhou stranu právě na tomhle tvrdém povrchu se stává nejvíc zranění, trpí klouby. Měkký přírodní terén, na kterém trénujeme tady, je o moc příjemnější.

V kabině v GENERALI Areně se v zimní přestávce zjevil útočník Miloš Lačný. Ten zvolil stejnou trasu jako Ty, z Ružomberku do Sparty. Kolik utkání jste spolu odehráli?

Příliš ne, když jsem já pravidelně nastupoval, on byl spíš na lavičce.

Nedá se tedy říct, že byste měli nacvičenou nějakou souhru?

To určitě ne, Miloš zažíval ve slovenské lize nejlepší období, když já už působil ve Spartě. Moc mu ale přeju, aby se prosadil, na spolupráci s ním se hodně těším. Je rychlý, přímočarý…

Hraješ defenzivního i ofenzivního záložníka. Fanoušci se často ptají, který post ti vyhovuje víc. Jak to tedy je?

Nevybírám si. Pravda ale je, že se snažím většinou v zápase hrát tak trošku oboje. Pokud hraju například ofenzivního záložníka, trenér mi jasně vymezí, v jakém prostoru se mám pohybovat. Většinu zápasu to dodržuju, pokud se ale například Luboš Hušek posune víc k brance soupeře, nemám problém zůstat místo něj. Platí to i opačně, pokud mám za úkol spíš defenzivnější úkoly, také občas vyrazím kupředu.

Na hřišti působíš jako tank. Máš tenhle styl hry zažitý už odmalička?

Snažím se na sobě pracovat v posilovně, ale je fakt, že od dětství jsem byl vždycky trošku silnější než ostatní. Nevím, čím to je, oba moji rodiče jsou o hlavu menší než já.

Máš figuru spíš jako hokejista, věnoval ses někdy tomuto sportu?

„Ne ne, přiznám se, že nikdy. Brácha hokej hrával, já jsem vždycky preferoval fotbal. Je však pravda, že mám rád trošičku tvrdší hru. (směje se)

Do Sparty v zimě přišel Libor Sionko. Zkusím se tě trošku provokativně zeptat: vybavíš si nějaký Liborův zápas?

Na žádný si nevzpomínám. Myslíš nějaké utkání v Evropské lize s Kodaní?

Mám na mysli jedno vystoupení Libora Sionka v dresu českého národního týmu.

Aha, jak nás porazil v kvalifikaci na mistrovství Evropy 2008… Slyšel jsem, že to byl jeden z jeho životních zápasů. Já osobně jsem na něm ale chyběl, asi jsme hráli s jedenadvacítkou. Já jsem se vlastně s Liborem v utkání ještě na hřišti nepotkal, v přípravných dvojzápasech hrál vždy ve druhém mančaftu, teď v zápase s gruzínským mužstvem hrál ve druhém poločase a já v prvním. Už se však těším, až vedle sebe nastoupíme!