V pondělí vítězství nad gruzínským FC Zestafoni, o den později výhra nad ukrajinským Záporožím. Pokaždé 2:1. Takový byl vstup sparťanského týmu do španělské mise. Co zůstane v paměti z druhého testu letenského týmu? Zejména to, že spolu poprvé nastoupila sledovaná stoperská dvojice Tomáš Řepka - Erich Brabec. A také penaltová horečka úterního podvečera.

Jak by mohlo vypadat složení obranné čtveřice v prvním jarním ligovém utkání s Příbramí? A co třeba takhle: Kušnír, Brabec, Řepka, Pamič. Přesně takhle seskupil trenérský štáb Jozefa Chovance obrannou zeď v utkání proti ukrajinskému mančaftu. Vyplatilo se, obrana v tomto složení odehrála devadesát minut a inkasovala pouze jednou. I když… Soupeř neproměnil penaltu. Ale o tom až později.

„Jsem rád, že jsme si to s Erichem a dalšími kluky vyzkoušeli, musíme se ještě sehrát, ale věřím, že nám to bude společně s Brábou, Kušňou a Pamim klapat,” doufá Tomáš Řepka, který si opět přisvojil kapitánskou pásku. Dá se říct, že právě „Řepa” byl nejpevnějším bodem sparťanské defenzivy, neprohrál jediný vzdušný souboj, v nesnázích odkopával balóny. Zkrátka skála. Zeď. Pancéřová pěst v kopačkách.

Sparta šla do vedení po proměněném pokutovém kopu Ondřeje Kušníra. Pravda, v suchém triku to nebylo, ale i tak se gól počítá. „Kušňa” se patrně rozhodl, že prověří pevnost nervů přítomných skalních fanoušků Sparty manželů Žídkových a napoprvé gólmana nepřekonal. Protože však brankář Záporoží míč pouze vyrazil před sebe, pravý letenský bek pohotově dorazil.

Podobnou finesu chtěl patrně vyzkoušet o něco později jeden z hráčů Metalurgu, který si však při penaltě nehodlal přihrát o gólmana soupeře, nýbrž o tyč. Jenže ta ho zklamala a balón se odrazil do bezpečné vzdálenosti od „kasy” Jaromíra Blažka.

Tahle prověrka určitě dala svěřencům Jozefa Chovance víc, než ta první s gruzínským FC Zestafoni. Ukrajinci měli výborně organizovanou hru a v některých pasážích Spartu přehrávali. Nic naplat, nakonec prohráli. Postarala se o to dvojice Bony Wilfried - Martin Jirouš. Bony získal míč a sparťané šli tři na dva. Útočník z Pobřeží slonoviny posunul právě na Jirouše, ten mu přihrávku oplatil a Bony se mohl společně se spoluhráči zaradovat. A manželé Žídkovi si mohli zatleskat.

„Bylo to hodně těžké utkání, soupeř byl opravdu kvalitní,” poznamenal po zápase Juraj Kucka, který tradičně absolvoval spoustu osobních soubojů. Po jednom z nich vyzdobily jeho nos dvě ozdoby - tampóny. „Také hráli tvrdě,” podotknul lakonicky „Kuco”…