Pro zkušeného matadora Tomáše Řepku je zimní příprava, jakou právě sparťané procházejí, naprostou rutinou. „Je to zhruba moje čtyřicáté soustředění v kariéře,” počítá stoper.

Tomáši, vzpomenete si, kolik příprav jste už absolvoval?
Nedávno jsem to počítal, bude to asi třicátá, čtyřicátá, když počítám i letní soustředění.

Liší se ta právě probíhající?
Asi ani ne, přípravy jsou pořád stejné, běhání po kopcích a tak dále.

Postavil jste se letos na běžky?
Minulý rok jsem to dělal, letos už ne. Bolela mně třísla a natloukl jsem si loket, tak jsem to letos nezkoušel.

Zranění se vám zatím vyhýbají. Nemáte obavy z toho, že vám nějaké neplánovaně ukončí kariéru?
Bojím se toho, hrozně. Když jsem viděl Patrika před časem v kabině, mluvili jsme o tom, že bude hrát a najednou už tu s námi na soustředění není. Člověk si říká, že už teď zbývám jenom já.

Mluvíte o konci kariéry jako o smrti…
Je to pořádný kus života, beru to jako takovou polosmrt. Jako fotbalisti jsme naučení na nějaké věci, které tu pak nebudou, toho se bojím nejvíc. Život je stereotyp, ale fotbal, lidé kolem něj, by mi chyběli. Zatím jsem ale zdravý, takže hrát budu.

Do kdy?
Když budu zdravý, tak budu hrát. Pokud budu týmu platný a nebudu mít pocit, že jsem na hřišti zbytečný.

Dokážete si představit hraní na nižší úrovni?
Nějaká divize určitě připadá v úvahu. Můžu chodit na srandamatche a na ty silvestrovské blázince, ale to už není ta soutěž, ten pravý fotbalový život.

Kdy připadá konec kariéry v úvahu? Například při zisku double?
Když jsme před lety udělali double, spousta lidí mi říkala, ať skončím. Ale byl jsem mladý a cítil jsem se dobře. Kdyby to přišlo teď, možná bych o tom uvažoval. Ale kdo ví.

Ve Spartě nastupujete po boku velice mladých spoluhráčů. Je to pro vás pozitivní?
Určitě. Na jednu stranu je to zvláštní, protože tu jsou hodně mladí kluci, ale určitě mi to pomáhá a díky tomu si i ten fotbalový život tak nějak protahuju. Jsou to mladí kluci, ale já jsem nebyl jiný. Občas jim nerozumím, oni žijí tak trochu v matrixu.

Soustředění před několika dny opustil Jiří Jarošík a zamířil do Zaragozy. Mrzelo vás to?
Je to život, Jedle se rozhodl tak jak se rozhodl, je to jeho právo. Já bych byl rád, kdyby tu byl, ale to není otázka pro mě. Určitě mě to mrzelo, je to kvalitní fotbalista v nejlepších letech. Mluvili jsme o tom spolu, ale je to jeho věc. Já jsem mu jen popřál štěstí.

V souvislosti s tím se spekuluje o příchodu Ericha Brabce…
Určitě bych ho tu viděl rád. Je to dobrý fotbalista, který by tomuhle klubu dal hodně. Byl bych moc rád, kdybychom ho udělali. To, že to byl slávista, mi nevadí. Já bych to sice neudělal, ale to je jeho věc.

Vyhověli byste si na hřišti?
Já chci vedle sebe hráče, který umí s balonem více než já. Erich je takový typ, já jsem spíše ten mydlič.

Jste oba vůdčí typy. Jak byste se spolu na trávníku srovnali?
Určitě bychom se dokázali srovnat. Já bych byl rád, kdyby tu půlku žezla přebral a i já bych se od něj hodně naučil. Je zkušený hráč, ušetřil bych hodně práce a energie, tu práci bychom si rozdělili. Čím víc lidí bude mluvit a řídit obranu, tím lépe.

Nedočkal by se nějakých nepříjemných reakcí od fanoušků?
Možná na něj ze začátku budou někteří hulákat, ale lidi hulákají i na mě. On je navíc, myslím, takový typ, kterému to nebude dělat problémy.

Kvitujete příchod Libora Sionka?
Je to super, že tady je a myslím, že nám pomůže. Nevím ale, jaký je typ, překvapivě nikdy jsme spolu nenastoupili, přestože jsme oba hráli v Ostravě a Spartě, nikdy jsme spolu v jednom týmu nehráli.