Zítra tomu bude celý půlrok od doby, kdy musel Jirka Kladrubský nedobrovolně odstoupit ze zápasu s Bohemians Praha. Problémy s kolenem ho dohnaly až na operaci, která si vyžádala dlouhou dobu na zahojení a regeneraci. Stav operovaného kolene se však zlepšil natolik, že dnes záložník absolvoval první ostrý trénink s A týmem - bez úlev, tak, jako všichni spoluhráči!

V den sparťanských narozenin se kádr trenéra Chovance vydal na tréninkové hřiště vedle GENERALI Areny v půl jedenácté dopoledne - mezi hráči v tmavých soupravách i s usměvavým ‚Kládou’. Po krátkém výběhu následoval nácvik kombinací a hra na půl hřiště. Tréninkovou jednotku doplnily zpevňovací cviky v útrobách stadionu.

Jirko, jaké jsou pocity po prvním tréninku?
Je to jako kdybych sem jel poprvé. Když jsem sem ráno jel, říkal jsem si, že to zvládnu, ale čekal jsem, že to bude trochu jednodušší.

V čem?
Byl jsem dost dlouho mimo hru, ale čekal jsem, že při práci s míčem nebudu mít problém. Teď je ale všechno rychlejší, ta pauza je vidět, to, že jsem netrénoval s klukama, ale sám.

Chyběla ti při regeneraci atmosféra sparťanské kabiny?
Moc, tohle mi chybělo! Nejen kluci a kabina, ale tréninky, všechno. Jsem hrozně rád, že už můžu normálně trénovat, jako ostatní.

Jakých bylo šest měsíců bez fotbalu?
Byl to nejhorší půlrok v mém fotbalovém životě. Pro každého fotbalistu to není nic příjemného, když se zraní a nemůže hrát. Za pomoci hodně lidí jsem to ale zaplaťpánbůh zvládl - hlavně mé manželky, která mi pomohla hodně. Pak mi také hodně pomohla rodina a postupem času i kluci v kabině. Ti všichni mi pomohli v tom, abych začal věřit, že všechno bude dobré.

Nucenou pauzu ti ale zpříjemňoval parťák Juraj Kucka, že?
To určitě. V tom to pro mě bylo o hodně snazší, že jsem v tom nebyl sám. Od něj jsem pořád věděl, co se děje v kabině, měl jsem se s kým stýkat.

Patrik Berger hovořil o tom, že se snaží během regenerace na fotbal příliš nemyslet. Máš to také tak, nebo na zápasech Sparty nesmíš chybět?
Na domácí zápasy jsem chodil všude a pokud jsme hráli venku poblíž Prahy, snažil jsem se jezdit i tam. Vyhýbat zápasům jsem se nesnažil, naopak, byl jsem rád, když jsem tu mohl být.

To tě pak ale při pohledu na trávník musely asi pořádně svrbět nohy, že?
To určitě. Nejhorší to bylo, když tu hrálo PSV. Byl jsem tu dvě hodiny před zápasem, stadion byl zhasnutý, svítily jen reklamní panely. Viděl jsem jen, jak bylo předem připravené choreo, to bylo fantastické. Říkal jsem si jen, jaká je to škoda a mrzelo mně, že jsem nemohl hrát.

Máš představu o tom, kdy tě uvidíme zpět na ligových trávnících?
O tom vůbec nic nevím. Teď budu zatím trénovat a za měsíc bude konec podzimní části. Doufám že do začátku jara se dostanu do formy a že budu dál pokračovat s přípravě s áčkem.